SOKOL ŽIŽKOV „B“ – TESLA PARDUBICE
38 – 102 (10 – 20, 18 – 53,
BODY: Hemerka 17, Motl 17 (3×3), Blaško 14 (1×3, 11 doskoků), Wolf 10 (2×3), Beneda 9 (1×3), Mladý 8 (8 doskoků), Vojtěch Pokorný 8 (1×3), Kolík 6 (2×3), Picka 6 (2×3), Tichý 5 (1×3), Vít Pokorný 2.
V národní kulturní památce postavené žižkovskými sokoly v roce 1898 se od jejího vzniku změnila asi pouze podlaha tělocvičny a ukazatel skóre a tak i přes svoji architektonicky nespornou kvalitu nebyla tato novorenesanční stavba stavěna pro moderní basketbal 21. století. Našim hráčům však krátké hřiště neskutečně vyhovovalo, na koš soupeře se řítil jeden protiútok za druhým a skóre narůstalo takřka geometrickou řadou. Tuhle skutečnost navíc umocnil fakt, že hráčům malé prostory neuvěřitelně sedly i střelecky a zasadili domácím 13 úspěšných z 30 vystřelených trojkových pokusů. A tak se ukázaly naše mírné obavy z krátkého hřiště zcela neopodstatněnými a zápas naopak všem hráčům bez rozdílu vyšel na jedničku. Premiéry se v našem týmu po dlouhodobém zranění dočkal i KOLÍK a naznačil, že by mohl být velkým přínosem do závěru sezóny. Málokterý tým v soutěžích v současnosti bojuje s jistým přetlakem hráčů na soupisce jako současná Tesla, což je ale skoro stejně tíživý problém pro trenéra jako jejich nedostatek. Snad si s ním ale dokážeme poradit ke spokojenosti všech zainteresovaných.
SOKOL ŽIŽKOV „A“ – TESLA PARDUBICE
48 – 80 (9 – 17, 24 – 35, 36 – 56)
BODY: Blaško 12 (9 doskoků), Hemerka 12, Melša 12 (1×3), Motl 9 (3×3), Wolf 9 (2×3), Němeček 7, Mladý 6 (5 doskoků), Tichý 6 (2×3), Vojtěch Pokorný 4, Vít Pokorný 2, Beneda 1, Picka 0.
Áčko Žižkova je v podstatě farmou USK a tak svoje zápasy hraje v domovské hale USK na Folimance. Ta nebývá zrovna střeleckou pastvou většiny hostujících týmů a zpočátku tomu tak bylo i v nedělním duelu. Naši hráči se předháněli v zahazování vyložených příležitostí a tím hodně oslabený domácí tým drželi až do poločasu v určité naději na úspěch. Teprve po přestávce začala poněkud narůstat střelecká úspěšnost hráčů Tesly a tím i opadat odbojnost domácích bojovníků. Lze říct, že druhý poločas už se blížil našim představám o jakési pohlednosti hry, když hráči pochopili, že košíková je pěkný sport, když se hraje na koše. O výhře našeho týmu však asi nebylo pochyb po celý zápas, střeleckou euforii ze soboty asi nemůžeme očekávat každý den, ale bylo by příjemné se k ní pravidelně co nejvíce přibližovat. Kvalitní obrana, chytré vytváření střeleckých zakončení a jejich úspěšnost rozhodují všechna utkání. To první v našem případě platilo oba dva dny, to druhé jenom v sobotu a od den později alespoň částečně až ve druhém poločase. I tak je třeba celý tým za víkendové zápasy pochválit a doufat, že v novém roce půjde výkonnostně ještě nahoru. Má k tomu totiž všechny předpoklady.